Letos jsme toho ve finále nazkoušeli daleko víc než předtím. Dalo by se říct cca 6-7 hodin denně a to už je fakt maximální limit, jinak bychom se pravděpodobně zbláznili.
Navíc jsme hodně zkoušeli (narozdíl od minulejch akcí) děleně - tzn. rytmika ,kytary, zpěvy ... tak snad to bude v dalším roce znát :)
Prvních pět dní bylo ve znamení "Hrdiny prázdnejch konverzací" - což je naše nová píseň. I když to ze začátku šlo docela hladce, nakonec nám vymejšlení veškerejch aranží zabralo docela dost času , o to víc je ta píseň ale lepší. Ve finále se z původně melancholickýho nápadu stala našláplá rocková songa s ještě víc našláplým refrénem. I když text je o mlčení, přetvářce, překážkách a možná i o hrdinství, někdy se v něm objevuje i Saxána (myslim to vážně ; až to uslyšíte, pochopíte).
Další příjemnou věcí ze začátku bylo obrovský množství jídla, který jsme si s sebou přivezli a kvůli němu jsme si nakonec provizorně udělali i druhou lednici.
Volnej čas jsme trávili hraním Age of Empires, sledováním HIMYMU, hraním FIFY, diskutováním o pávech, hraním karet, dělaním si srandy z lidí, co maj účes jako Jiří Dolejš (krátký vlasy, ofina vepředu, "ocásek" dozadu) vymejšlením novejch super pohybů do našich písní a hraním fotbálku.
Navíc jsme ve sklepě našli obrovskýho pavouka, kterej dostal jméno Aragog a stal se postrachem všech, co museli skočit pro pivo.
Jednou jsme se snažili hrát frisbee a nějak nám to nešlo, tak jsme místo toho vyšplhali na místní zříceninu, z který měl bejt úžasnej výhled (ale díky obrovskejm stromům a keřům nebyl)
Kromě nový písně jsme taky dokončili konečně zpěvy v skoro-novým kousku jménem "S pistolí v ruce" a vymysleli si parádní zvukovku.
Taky bych asi měl zmínit, že letos jsme měli všichni konečně pořádný aparáty, René si přivez dokonce 3 kytary a Vašek zas africkej bubínek.
Přesně v půlce soustředění musel René na jeden den do Prahy a my jsme si tak mohli dát konečně pauzu od hraní. Což spočívalo v tom, že jsme se večer vypravili do nejbližší vesnice. Bylo to fakt divný místo. Když jsme chtěli jít do hospody, nějaká ženská nám pořád oznamovala, že mají zavřeno, zatímco jinej chlap tvrdil, že maj otevřeno (vzhledem k tomu, že vypadal víc opile než ta ženská, a taky najednou začal chcát přímo před náma, rozhodli jsme se odejít). Ještě že tam byl druhej podnik podobnýho ražení a my jsme si mohli vychutnat Březňáka (nejhorší pivo na světě mimochodem!) za 14kč. Cestou zpátky jsme potom šli vodorovnou čarou přímo k naší chatě přes všechny pole, křoviny,atd..
Druhej den jsme se rozhodli vypravit do Litoměřic (nejbližší město, asi 20km daleko). Což bohužel obnášelo budíček v 7 ráno a 3 km pěšky na bus (Zlatá Praha!)
Následně jsme prošli tohle krásný místo, Vašek si dal asi 3x zmrzlinu, my jsme si dali oběd, v obchoďáku jsme marně hledali krmení pro páva, kterýho jsme se rozhodli si koupit, ale zato jsme našli člověka s účesem jako Jiří Dolejš a s úžasně dlouhým ocáskem vzadu :)
Cestou zpátky přes pole jsme našli hady , nás si zase našlo několik klíšťat.
Nakonec se vrátil René a druhá část mohla začít. Tahle byla ve znamení "Závisláka" - náš druhej novej song. Zajímavý na něm je, že vzniknul kompletně na soustředku - základní riff napadnul Reného někdy první den, potom jsme dodělali refrén a zbytek. Nutno říct, že nad touhle písní jsme si dva dny lámali zuby a nemohli vymyslet nějakej zajímavej refrén, už to vypadalo hodně beznadějně - ale potom se to během jednoho večera a pár minut naprosto zlomilo do absolutní extáze a nás to konečně začalo bavit. Což je dobrý znamení, protože potom se líp vymejšlí zbytek (kterej vlastně ještě uplně vymyšlenej neni..). V každým případě je ta píseň rozhodně multižánrová - všechno to začalo řízným funkovým riffem (jako z dílny Infectious Grooves), kterej se strhnul do hard rocku, až nakonec přišel zvláštní refrén někde mezi líbivějšíma Pink Floydama, art rockem a psychedelií Jane´s Addiction , kterej se nakonec změní v rock´n´rollovou šílenost "Jseš závislák!" Taky jsme do tý písně vsunuli rozjezd s kvákadlem, kterej se bude na koncertě hodit (lehce jsme se inspirovali The Subways no..)
Jak dny plynuly, začalo nám mizet jídlo, což se projevilo hlavně poslední 2 dny, kdy už kromě několika polívek nezbylo prakticky nic (nemluvě o pivu, který taky došlo - zbyly jen 2 lahve Birella samozřejmě). Taky jsme zjistili, že koupě kapelního páva by nás vyšla jen na 1 500kč, ale byl by z druhý ruky.
Z našeho hraní fotbálku se stala už každodenní tradice. Některý hry byly vyhrocený a napínavý až do konce, bylo ale docela znát, že hřiště je nehorázně z kopce a uprostřed jsou 4 velký kameny, o který by se mohl kdokoliv zabít.
Z neustálýho sledování HIMYMu vznikla další chytrá kapelní tradice - když kdokoliv řekne "Willem", všichni ostatní mmusí zařvat "Dafoe" (a to vysokým hlasem, jako Marshall v 22.epizodě 5.serie)
Taky jsme jeden večer hráli venku, na 3 nezapojený elektrický kytary a 1 africkej bubínek - zpívali vlastně jenom ty, co normálně vůbec nezpívaj (a podle toho to vypadalo,že)
Ke konci nás opustil Pepa a my jsme ve třech dokončili rozpracovanýho Závisláka.
Na poslední den přijel Zefv - přivez jídlo, červencovej Rock&Pop (kde je o nás článek) a Bráníka. Po několika hodinách konverzace o vztazích a balení všech aparátů jsme rozdělali oheň, opekli buřty a 2 ráno se vrhli na kapelní diskusi. Vypadlo z ní hodně nápadů, mezi nima třeba i tenhle blog. Nakonec jsme skončili u sledování Historie českého bigbítu, kde jasně dominoval Ota Petřina a jeho obrovský kudrnatý afro (tak obrovský, že zakrylo celou obrazovku i jeho obličej). Potom přišlo ráno a s ním i konec soustředka.
Do konce prázdnin nás ještě čeká zájezd Praha - Slovensko, Ostrov Lásky - Brno - Praha , kterej bude přinejmenším epickej a rozhodně z něho bude spousta reportů a videí (pokuď nás tam ty domorodci nesežerou, jak by řekl Vašek)
Obrázková příloha :
1 - Účes ala Jiří Dolejš
2 - Účes ala Ota Petřina
Žádné komentáře:
Okomentovat