Zatímco vy jste měli prázdniny ...

... my jsme odehráli 3 famózní koncerty a zažili snad milion zážitků :)

Ve středu 27.10. nás čekal koncert v Kladně jako předkapela Michala Pavlíčka.
Sice jsme se byli nuceni přivést si komplet vlastní aparaturu, ale stálo to za to. Klub Na Pěší má totiž novou zvukovou aparaturu a tak jsme snad ani nezněli tak punkově.
Na místě bylo naštěstí hodně lidí - a byl to náš první koncert, kde se sedělo na židlích :) (asi holt stárnem no..)
Oproti akusticky laděnýmu Pavlíčkovi jsme působili tak trochu jako trn v oku, ale lidi nás docela dobře přijali a hlavně si kupovali CDčka :)
Okolo devátý hodiny se teda dostalo i na hlavní hvězdu večera, ale to už jsme zas pomalu jeli zpátky.
Touhle cestou bychom chtěli poděkovat všem, co za náma přijeli z Prahy nebo odjinud - hodně nás to potěšilo...

A v pátek a sobotu nás čekal famózní dvojkoncert Boskovice/Brno.
Z Prahy vyrazil tentokrát jenom Vašek a René, mě přibrali v HavlBrodě a Pepu (po chvilce hledání) kdesi ve studánce nebo co. Cesta byla poněkud zdlouhavá, ale nakonec jsme dorazili do místního klubu Prádelka/Prádelna/Pradlena/Prdelka (doteďka nevíme, co je správně - v každým případě ptát se místních, kde je tu Prdelka, by bylo fakt divný). Jako správně namyšlený pražáci, co nikdy předtim o Boskovicích neslyšeli, jsme tak trochu čekali, že budem hrát někde ve stodole - o to víc nás překvapilo, že klub je na špičkový úrovni. Navíc se tam člověk cítil jako v nějakým americkým motorkářským baru v 80.letech, takže nás napadla super věc - "Hej, dneska zahrajem Nightrain!" "Super, to je vono" "Ale už sme ho asi rok nezkoušeli.." "To dáme, to si pamatujem" No..nepamatujem, ale o tom až později.
Nejdřív hráli naši kolegové Ezy Riders - k našemu zděšení jsou s každým koncertem tak 10x lepší a člověku se po nich vůbec nechce hrát. Ale tak zkusili jsme to.
Byl to v celku normální koncert, až na Reného basu, která byla tak 10x hlasitější než všechny ostatní nástroje. No a potom přišel bohužel ten Nightrain - jinými slovy jedna z největších koncertních tragédií, u kterejch člověk od první vteřiny tuší, že to nikdy neměl hrát. Všem přítomným (30 místním mládencům/mládenkyním a pár štamgastům na baru) se tímto omlouváme, příště to nazkoušíme..

Po koncertě se jelo do Brna.Viděli jsme na vlastní kůži, jak vypadá Zkušebna snů, a taky jak vypadá Růžův byt (Růža = bejvalej kytarista RHCP, nyní kytarista Ezy Riders)
Taky jsme viděli, jak vypadaj párty v Melodce (= brněnskej klub), jak vypadá rum s kolou,jak vypadá Vašek po rumu s colou a nakonec jak vypadá Brno ve čtyři ráno (= docela obyčejně)

V sobotu jsme se probudili v poledne a po krátkým zevlování vyrazili na výlet po Brně. Cestou jsme potkali místního pěvce (nějakej člověk, co všude chodí a zpívá - a všichni ho tam znaj), nový brněnský hodiny na náměstí/obrovskej černej vibrátor na náměstí, místní radnici, katedrálu a Špilberk. Zajímavé to město.

Večer nás čekalo vystoupení v Metro music baru v rámci 2letýho výročí Ezy Riders. Klub to byl opravdu fenomenální a dokonce přišli i lidi (cca 200), takže jsme byli připravený to tam rozjet. Bohužel hned po třetí písni praskla Pepovi struna, takže následoval snad 5hodinovej jam (aspoň nám to tak přišlo), po kterým už bylo marný snažit se místní brňáky jakkoliv natáhnout dopředu k tanci. Jinak se nám ale hrálo úžasně a určitě z toho bude několik videí (všechno máme na kameře a zvuk v sále byl víc než dobrej, takže se těšte).

No a nakonec jsme se vydali do Prahy, zastavali (již tradičně) u McDonaldu kdesi v pustině, jeli 1 hodinu, která nikdy neexistovala (posun času no) a šli spát....

TAJNÁ ŠIFRA pro zasvěcené : I am leaving on a JET plane ;-)

TAJNÁ ŠIFRA pro nezasvěcené : Přestaňte sedět u počítače a doražte tuhle sobotu do K4ky ! :)

K4 K4 K4 K4 K4 K4 K4 K4

Taky máte pocit, že poslední dobou musíte zařizovat milion věcí a vůbec nic nestíháte ? Jestli jo, tak jste na tom stejně jako my právě ted :-) Zkoušíme jako o život kvůli Skutečný lize, pomalu rozjíždíme jedno speciální překvapení, připravujem se na předskokanství Michalu Pavlíčkovi, ale hlavně pro vás připravujem náš výroční koncert 6.listopadu v K4ce !
Zjistili jsme totiž, že už spolu hrajem 3 roky - od doby, kdy k nám (beznadějným kytaristům bez bubeníka) přišel Vašek a my začali zkoušet ve škole a vymejšlet vlastní písně. No a to se přece musí oslavit, ne ? ;)

Rozhodli jsme se, že tenhle koncert bude doopravdicky jinej, než všechny další - kromě naší hudby vás zaplavíme milion věcma okolo.
Všechno se to bude odehrávat v super novým klubu K4 - v Celetný na Praze 1. Sál je to opravdu pěknej a docela velkej (cca 200 lidí), pódium ujde, čepovanej Bernard a je to krásně v centru :)
6.listopadu je navíc sobota, takže už žádný brzký vstávání do školy/práce další den, ale pořádná celonoční jízda až do rána !
Navíc naše pozvání přijali 3 úžasný kapely s velkým Ú : Ezy Riders, Headplug a The Average. Všechny doporučujem poslechnout na bandzone, protože každá z nich má něco do sebe a my už se naprosto upřímně nemůžem dočkat, až si je poslechnem naživo :)
No a co teda bude na tomhle koncertě NETRADIČNÍ ?

---> Můžete se těšit na luxusní promítání fotek během koncertu - zahrabali jsme v našich archivech a objevili prastarý fotky z hodně ranejch začátků, takže pokuď zrovna nebudete ve víru poga, nudit se nebudete.
---> Pravděpodobně s náma vystoupí zatim utajenej host na zatim utajenej nástroj.
---> Ke vstupu (kterej jsme dali schválně nízkej - 50kč) dostanete zdarma dárek + plus prvních 30 příchozích i placky.
---> Kromě fotek se určitě promítne třeba náš klip či jisté speciální video...
---> Asi prozradíme něco z našeho speciálního překvapení do budoucna, a dojde určitě i na nějaký to společní zpívání s akustikou :-)

Říjnový protipóly

Na hudbě a koncertech je zvláštní spousta věcí. Nejzvláštnější z nich je ta skoro nekonečná různorodost - můžete hrát potichu, hrát nahlas, hrát tvrdě, jemně, falešně, technicky, nebo jen tak improvizovat, míchat styly a vždycky z toho něco vyjde. Podobně to funguje i u koncertů - není koncert jako koncert. Jednou člověk hraje před vyprodanou arénou a jednou před pár kamarádama v hospodě - a podle všeho se zdá, že tyhle dva protipóly se rádi přitahujou a vždycky se tak nějak objevujou společně :-) A to jsme mohli zažít minulej tejden...

Ve čtvrtek 7.10. nás čekal vysněnej gig - zahrát si v Rock café, jako předkapela Bůhví. Od tohohle koncertu jsme si slibovali fakt hodně. Už jen pro to, že zahrát si v RC byl vždycky tak trochu náš sen a když jsme s kapelou začínali, vůbec jsme nepočítali, že by to někdy mohlo až takhle vyjít (i když teda nahoře v divadelním sále). A jak se ten den blížil, napadala nás spousta otázek. Přijdou vůbec nějaký lidi ve všední den ? Za kilo vstupný ? Zná ještě někdo Bůhví ? Zná ještě někdo nás ?
A když zvučíte pro ten prázdnej sál a do začátku zbejvá pár minut, pomalu se začínáte připravovat, že lidi prostě nepřijdou. Naštěstí se ukázal pravej opak.
Hned jak se sál otevřel, navalila se dovnitř hromada lidí. Velkej podíl na tom má táta našeho bubeníka Vaška, kterej cestou do klubu ukecal 60 Němců, aby se přišli podívat :) Ale i lidí "od nás" bylo dost a my jsme z toho fakt měli radost - přece jenom byl všední den a vstupný nebylo uplně studentský.
Do začátku koncertu zbejvalo pár minut a my jsme v backstagei řešili takový ty věci, co normálně před koncertem řešíme - co budem řikat, jak budem oblečený, co budem hrát, jakej bude nástup, atd...
Nakonec sme si každej vzali šátky, René se převlík za rockovou babičku a naběhli jsme tam. Stát na pódiu je úžasnej pocit a stát na pódiu v Rock Café ještě tak 100x lepší. Z člověka spadne tréma a jen tak hraje a užívá si to.
První půlka setu byla ve znamení "hraní do tmy" - přes ty reflektory nešlo nic vidět.
Po akustickým setu se ale naštěstí rozjelo docela slušný pogo, který bych v Unpluged Café opravdu nečekal :) Celý to tak nějak vyvrcholilo při Závislákovi (kterýho jsme naštěstí zahráli docela i bez chyb, až na jednu stopku) a netradičním Čekání, kde se na pódiu objevila čás naší rodinný crew a společně sme to všichni zazpívali. Docela zajímavej moment, asi to budem dělat častěj :)



Místo pokoncertní extáze nás čekalo nekonečný nošení aparátů do snad kilometr vzdálenýho auta, ale to už k tomu holt patří. V každým případě dík všem, co jste přišli. Takovýhle koncerty člověka neskutečně potěší a doslova nabijou energií.

Další den nás čekal koncert kdesi v Berouně, v hospůdce Pásovec. Původně s Ezy Riders, kteří ale nedojeli, takže ve výsledku sami. No a tady se dostávám k tomu, proč jsem mluvil o protipólech - kdybyste si chtěli představit opačnej extrém od úžasně velkýho rockovýho klubu, vznikla by vám hospoda Pásovec. "Sál" pro 20 štamgastů, a v koutě místo akorát pro folkovýho písničkáře - pro kapelu akorát už moc ne. Snad 2 hodiny jsme nosili nástroje, stavěli, zvučili, připravovali nástroje (jeli jsme ještě ke všemu 3 autama) a když bylo všechno hotový, sedli jsme si a čekali, jestli se objeví nějaký lidi. No... neobjevili se. A tak z našeho úžasnýho hodinovýho setu zbyla chabá půlka a my tak nějak z povinnosti odehráli set pro barmanku, 2 štamgasty a místní milenecký páreček.
Nejtrapnější na koncertech je, když dohrajete vaší "úžasnou" skladbu (netřeba říkat, jak technicky náročnou a po všechn stránkách dokonalou) a nikdo vám nezatleská. Nikdo, to neni malej hlouček lidí. To neni ani jeden opilec pod pódiem. To je to nejhorší mlčení, nekonečný ticho a trapas. Zkrátka a dobře - toto se nám přihodilo po každé písní :-) Teda kromě Extáze, ta je asi něčim zaujala...hmm...
Zklamaný ze zbytečnýho vystoupení jsme teda rychle sbalili věci a utíkali do Prahy.

Někdy si prostě člověk zahraje v Rock café, někdy zas v Pásovci. Zvláštní a nepochopitelný je, že tyhle koncerty jsou většinou vždycky za sebou. Možná, že bez Pásovce by nebylo Rock Café. Možná, že bez Rock café by nebyl Pásovec. Ale to už asi zabíhám moc do hloubky.

V každým případě máme velkou radost za povedenej koncert a připravujem pro vás další - 5.11. velkej výroční koncert v Praze (přesný místo budiž překvapením - i pro nás teda)

Navíc se blíží do finále soutěž o Michala Pavlíčka. Tuhle středu se rozhodne a my máme i snad docela šanci vyhrát. Možná teda .. Snad...

Taky Skutečná liga se blíží pomalu do finále a my teď makáme, abychom se dostali do semifinále. Rozhodně to nebude lehký - dokonce to bude hodně těžký, tak nám držte palce ! ;)

A sledujte Facebook, Bandzone, atd.. :-)

P.S. Fotky z RC jsem našel na nějakým rajčeti, takže jestli je dotyčnej fotograf/ka našla, omlouvám se za vykradení autorskejch práv ;)

P.P.S. Nemyslete si, že když za váma po koncertě někdo přijde a dá vám vizitku hudební společnosti, musí to bejt nutně váš budoucí manažer, co z vás jednou udělá hvězdy. Většinou to je člověk od OSY nebo INTEGRAMU a v takovým momentě radši hodně rychle utíkejte :-) Ne jako my ve čtvrtek.

P.P.P.S. UAU ! UAU ! UAU ! Ten chlap má ale hlas...