Na hudbě a koncertech je zvláštní spousta věcí. Nejzvláštnější z nich je ta skoro nekonečná různorodost - můžete hrát potichu, hrát nahlas, hrát tvrdě, jemně, falešně, technicky, nebo jen tak improvizovat, míchat styly a vždycky z toho něco vyjde. Podobně to funguje i u koncertů - není koncert jako koncert. Jednou člověk hraje před vyprodanou arénou a jednou před pár kamarádama v hospodě - a podle všeho se zdá, že tyhle dva protipóly se rádi přitahujou a vždycky se tak nějak objevujou společně :-) A to jsme mohli zažít minulej tejden...
Ve čtvrtek 7.10. nás čekal vysněnej gig - zahrát si v Rock café, jako předkapela Bůhví. Od tohohle koncertu jsme si slibovali fakt hodně. Už jen pro to, že zahrát si v RC byl vždycky tak trochu náš sen a když jsme s kapelou začínali, vůbec jsme nepočítali, že by to někdy mohlo až takhle vyjít (i když teda nahoře v divadelním sále). A jak se ten den blížil, napadala nás spousta otázek. Přijdou vůbec nějaký lidi ve všední den ? Za kilo vstupný ? Zná ještě někdo Bůhví ? Zná ještě někdo nás ?
A když zvučíte pro ten prázdnej sál a do začátku zbejvá pár minut, pomalu se začínáte připravovat, že lidi prostě nepřijdou. Naštěstí se ukázal pravej opak.
Hned jak se sál otevřel, navalila se dovnitř hromada lidí. Velkej podíl na tom má táta našeho bubeníka Vaška, kterej cestou do klubu ukecal 60 Němců, aby se přišli podívat :) Ale i lidí "od nás" bylo dost a my jsme z toho fakt měli radost - přece jenom byl všední den a vstupný nebylo uplně studentský.
Do začátku koncertu zbejvalo pár minut a my jsme v backstagei řešili takový ty věci, co normálně před koncertem řešíme - co budem řikat, jak budem oblečený, co budem hrát, jakej bude nástup, atd...
Nakonec sme si každej vzali šátky, René se převlík za rockovou babičku a naběhli jsme tam. Stát na pódiu je úžasnej pocit a stát na pódiu v Rock Café ještě tak 100x lepší. Z člověka spadne tréma a jen tak hraje a užívá si to.
První půlka setu byla ve znamení "hraní do tmy" - přes ty reflektory nešlo nic vidět.
Po akustickým setu se ale naštěstí rozjelo docela slušný pogo, který bych v Unpluged Café opravdu nečekal :) Celý to tak nějak vyvrcholilo při Závislákovi (kterýho jsme naštěstí zahráli docela i bez chyb, až na jednu stopku) a netradičním Čekání, kde se na pódiu objevila čás naší rodinný crew a společně sme to všichni zazpívali. Docela zajímavej moment, asi to budem dělat častěj :)
Místo pokoncertní extáze nás čekalo nekonečný nošení aparátů do snad kilometr vzdálenýho auta, ale to už k tomu holt patří. V každým případě dík všem, co jste přišli. Takovýhle koncerty člověka neskutečně potěší a doslova nabijou energií.
Další den nás čekal koncert kdesi v Berouně, v hospůdce Pásovec. Původně s Ezy Riders, kteří ale nedojeli, takže ve výsledku sami. No a tady se dostávám k tomu, proč jsem mluvil o protipólech - kdybyste si chtěli představit opačnej extrém od úžasně velkýho rockovýho klubu, vznikla by vám hospoda Pásovec. "Sál" pro 20 štamgastů, a v koutě místo akorát pro folkovýho písničkáře - pro kapelu akorát už moc ne. Snad 2 hodiny jsme nosili nástroje, stavěli, zvučili, připravovali nástroje (jeli jsme ještě ke všemu 3 autama) a když bylo všechno hotový, sedli jsme si a čekali, jestli se objeví nějaký lidi. No... neobjevili se. A tak z našeho úžasnýho hodinovýho setu zbyla chabá půlka a my tak nějak z povinnosti odehráli set pro barmanku, 2 štamgasty a místní milenecký páreček.
Nejtrapnější na koncertech je, když dohrajete vaší "úžasnou" skladbu (netřeba říkat, jak technicky náročnou a po všechn stránkách dokonalou) a nikdo vám nezatleská. Nikdo, to neni malej hlouček lidí. To neni ani jeden opilec pod pódiem. To je to nejhorší mlčení, nekonečný ticho a trapas. Zkrátka a dobře - toto se nám přihodilo po každé písní :-) Teda kromě Extáze, ta je asi něčim zaujala...hmm...
Zklamaný ze zbytečnýho vystoupení jsme teda rychle sbalili věci a utíkali do Prahy.
Někdy si prostě člověk zahraje v Rock café, někdy zas v Pásovci. Zvláštní a nepochopitelný je, že tyhle koncerty jsou většinou vždycky za sebou. Možná, že bez Pásovce by nebylo Rock Café. Možná, že bez Rock café by nebyl Pásovec. Ale to už asi zabíhám moc do hloubky.
V každým případě máme velkou radost za povedenej koncert a připravujem pro vás další - 5.11. velkej výroční koncert v Praze (přesný místo budiž překvapením - i pro nás teda)
Navíc se blíží do finále soutěž o Michala Pavlíčka. Tuhle středu se rozhodne a my máme i snad docela šanci vyhrát. Možná teda .. Snad...
Taky Skutečná liga se blíží pomalu do finále a my teď makáme, abychom se dostali do semifinále. Rozhodně to nebude lehký - dokonce to bude hodně těžký, tak nám držte palce ! ;)
A sledujte Facebook, Bandzone, atd.. :-)
P.S. Fotky z RC jsem našel na nějakým rajčeti, takže jestli je dotyčnej fotograf/ka našla, omlouvám se za vykradení autorskejch práv ;)
P.P.S. Nemyslete si, že když za váma po koncertě někdo přijde a dá vám vizitku hudební společnosti, musí to bejt nutně váš budoucí manažer, co z vás jednou udělá hvězdy. Většinou to je člověk od OSY nebo INTEGRAMU a v takovým momentě radši hodně rychle utíkejte :-) Ne jako my ve čtvrtek.
P.P.P.S. UAU ! UAU ! UAU ! Ten chlap má ale hlas...
Žádné komentáře:
Okomentovat